Doporučujeme:
Vyrábíme zubní kartáček z větve
Podle výzkumu agentury Vopruz FuckTum si každý vandrák či outdoorák zapomene vzít na cestu kartáček na zuby v průměru sedmkrát za život. Je to ohromující číslo. Taky se divím, proč se o tom víc nepíše v tisku. Ale hlavně vyvstává otázka: jak tuto prekérní záležitost řešit?
Výroba kartáčku vám zabere pár minut.
První zubní kartáčky jsou zaznamenány už ve starověku. Sloužily k tomu dřívka, která se rozžvýkala nebo roztřepila a jimi se pak zuby čistily. V pozdějších dobách se vyráběly kartáčky ze srsti zvířat, ale ve středověku se o chrup mnoho nepečovalo. No a začátkem 20. století byl vynalezen nylon a vznikly umělohmotné zubní kartáčky.
Ovšem co si počít, když na delší cestě v přírodě zjistíte, že jste si kartáček zapomněli doma? Řešení je jednodušší než si myslíte. Kartáček se dá snadno vyrobit z tenkých větviček. Na druhu stromu až tolik nezáleží, důležité je, aby to byly větvičky co nejjemnější, tedy koncové.
Můžete použít lípu, lísku (na fotce), břízu, buk, javor, a smrk nebo borovice budou obsahovat navíc i antiseptické silice. Natrháme si asi sedm větviček a přesvědčíme se, že ani jádro není nijak příliš tvrdé nebo seschlé. Svážeme větvičky pevně provázkem nebo trávou či svlačcem (na fotce) a nožem je zařízneme do jedné roviny. Tyto konce potom nařezáváme až dosáhneme roztřepení v délce několika málo milimetrů.
A drhneme a drhneme. Ale né do krve!
Nakonec ještě vyzkoušíme, jestli je kartáček dostatečně měkký a pokud tomu tak není, namočíme ho do vody nebo ho chvíli žmouláme v puse. Výrobu kartáčku je nejlépe dělat bezprostředně před čištěním, protože potom měkké štětečky ztvrdnou vyschnutím na vzduchu.
Zuby čistíme jak je obvyklé, tedy od dásní směrem ke konci zubů, protože riziko poranění dásně je větší než u jemných kartáčků z obchodu. Taky tolik netlačíme a nejprve vyzkoušíme, jak to jde. Možná budete překvapeni, že takový primitivní kartáček vyčistí mezizubní prostory třeba od kousků masa lépe než ten, který jste zapomněli doma...
