Šplhání po stromech je moje povolání

Jak na stromy šplháte, za pomoci čeho? Jaký je vlastně celý postup?

Výstup do korun stromů provádíme nejčastěji za pomocí stupaček typu Werner a sportovního horolezeckého vybavení, včetně dlouhého lana, které používáme pro cestu na zem. Nemusíme tedy poškozovat kmen stromu, jeho kůru a kambiální pletiva. Taky je to bezpečnější pro horizontální pohyb v korunách stromů.

Už se vám stala s nasbíranými semeny nějaká nepředvídatelnost?

Je nutné správně umět o nasbírané osivo či semennou surovinu během krátkodobého skladování pečovat. Velmi často se například stává u partií žaludů, kdy stačí, aby se mírně zvedla teplota vzduchu, ihned začne klíčit, nebo plesnivět. Obsahuje totiž velké procento vody. Nebo u semen jilmů je nutné správně ošetřit osivo už během dne. Při nesprávném zacházení se může znehodnotit třeba běhen dvou hodin. Stejně vyžaduje správnou pozornost semenná surovina dužnatých plodů např. třešeň ptačí Prunus avium, nebo jeřáb břek Sorbus torminalis.

Stromy neplodí každý rok stejně. Máte přehled o těchto cyklech, jak to s nimi je?

Platí asi tolik, že vegetace reaguje na klimatické podmínky. Například, když je jakkoliv výjimečný rok, třeba velké sucho nebo nedostatek sluneční expozice, tak stromy začnou ke konci tohoto vegetačního období vytvářet květní pupeny a z nich je potom v příštím roce úroda. Říkáme tomu úroda vyprovokovaná, ale nemusí to být nikdy jisté, stačí, aby přišel pozdní jarní mrazík a je zase po úrodě. Jinak jednotlivé dřeviny plodí v jednotlivých oblastech republiky pomístně takže určitý stupeň úrody se u většiny dřevin dá vždycky někde objevit.

Na samém vrcholku statné jedle. Troufli byste si?

Kolik musíte nasbírat semen, abyste naplnili požadavek zákazníků – pěstitelů stromů?

To je taky vždycky dost variabilní. V zásadě víme, kolik tato republika spotřebuje ročně osiva lesních dřevin, jaká je zhruba zásoba a jaké trendy ve výsadbách budou platit v příštích letech. Například před 20 lety se reprodukoval převážně smrk, po revoluci se začaly vytvářet genetické projekty a tak se začala rozmanitější skladba dřevin v jednotlivých porostech. Znovu se začala sbírat jedle bělokorá Abies alba, douglaska tisolistá Pseudotsuga minziesii, jilmy, javory, jasany apod.

Potkal jsi už nahoře nějaké neobvyklé zvíře, ptáka, hmyz?

Za tu dobu se mně stalo už mnoho příhod setkání se v prostředí korun stromů s jeho obyvateli. Celkem často se stává, že přiletí sojka nebo krahujec, chvíli koukají jako kdyby tomu nemohli uvěřit a zase odletí. Běžná jsou setkání s našimi kamarádkami veverkami, ale i konkurentkami křivkami. Vzpomínám si, že nepříjemné jsou chvíle, když se na mě vzduchem hnal roj divokých lesních včel, nebo na vrcholu jedle v Beskydech mě překvapily tisíce malých rezavých mravenců, ty potvory vám vlezou všude.

Ta práce je určitě nebezpečná. Stalo se ti už něco nepříjemného? V jaké výšce vlastně šplháte?

Sběry se provádí v geneticky uznaných porostech určených k reprodukci. Máme vypracovaný systém kategorií genetických porostů nebo dokonce jednotlivých tzv. výběrových stromů. Průměrně se pohybujeme ve výškách 40 až 60 metrů, nejvyšší a nejmohutnější stromy se nacházejí v zadních Beskydech, v lokalitě nazvané pod Hartisovem. Jsou tam jedle bělokoré staré více jak 350 let, bylo jich tam původně 8 stromů, ale letos jsem tam viděl dvě z nich už suché a dvě jsou ulomené po některé vichřici. Nepříjemná chvíle se mně stala zrovna letos při sběru šišek z jedlí ve vsetínské dolině. Přibližně taky tak mohutná jedle, lezl jsem, ale až na hoře jsem zjistil, že jsem si na zemi nepřipnul slaňovací lano. No, polilo mě horko. Sestoupit po kmeni dolů pouze za pomoci stupaček bez možnosti jakéhokoli zajištění je krajně riskantní. V tu chvíli jsem byl rád, že uprostřed hvozdů je poměrně dobrý telefonní signál a že mám u sebe telefon a že se nedaleko nachází kamarád, který mně tam to lano vynesl. Jinak bych tam seděl asi dodneška. Samozřejmě, že se mně stal už i pád. Stalo se to v roce 1999 a slítl jsem asi z 18ti metrů.

A bukvice se setřásají. Jenom musíte dát pozor, abyste nesetřásli i sebe.

Jaké druhy stromů – semen sbíráte?

Jak jsem už odpověděl výše. Především všechny hlavní hospodářské dřeviny, ale, samozřejmě celou škálu doplňujících původních lesních dřevin, až po hrušeň polničku například. Všechny tyto dřeviny se ještě rozdělují na různé ekotypy, nebo fenotypy, takže smrk ztepilý Picea abies, může být třeba vysokohorská forma nebo chlumní apod.

Můžete sbírat z jakéhokoli stromu nebo si pečlivě vybíráte a strom musí splňovat nějaké podmínky?

Samozřejmě, že ne, jak už vyplývá opět z výše uvedeného, sběry se provádějí v porostech určených k reprodukci jednotlivých kategorií a na sběr dohlíží pracovník státní správy, který vydává potvrzení o původu a toto potvrzení provází osivo do skladu, luštíren k pěstitelům a až po výsadbu v lese. Tam se při založení nového porostu tento původ přiloží do Hospodářské knihy a tam bude 100 let.

V dobrodružném filmu z Aljašky jsem viděl přeskakovat hrdinu ze stromu na strom po rozkývání kmene. Troufnul by sis něco takového?

Asi každý z nás si tento způsob vyzkoušel, je to pěknej adrenalin, ale běžně to neděláme - obyčejně je to víc riskantní, než efektní. Daleko častěji provádíme přeskok v úrovni spodních pater koruny, kdy zavěšeni na laně jako kyvadlo se odrazíme od svého stromu a po větvi vedlejšího se přiručkujem. Takto se dá celkem bezpečně překonat vzdálenost až 6 metrů.

Na které stromy se leze snadno a na které nejobtížněji?

Snadno se leze na jehličnany za suchého počasí a nejhorší je výstup po mohutných a různě nakloněných kmenech listnáčů za mokra, nebo když je na stromech ledovka. Výstup je jedna věc, to se dá vždycky nějak vyřešit, ale horší je to po celou dobu práce v koruně stromu, když je mokrý sníh, ledovka nebo vichřice.

Práce přinesla svoje ovoce, no tedy bukvice.

Jak vlastně šplháte k šiškám třeba takového smrku? Ty jsou myslím spíše dál od kmene a větve nemusí být zrovna silné, aby unesly člověka. Navíc musíte mít jednu ruku volnou na trhání…

Při výstupu do špičky stromu jsme skoro vždycky zajištění několik metrů pod sebou, a pro ohnutí větve se používá háček. Při práci v koruně používáme obě ruce, jsme v úrovni pasu zafixovaní tzv. kmenovou smyčkou, celá věc je celkem dobře vymyšlená a zvládnutelná.

Jaké je to hledět na lesy z ptačí perspektivy, z těch nejvyšších větví?

Fantastický…
Web Zdeňka Baláka: www.balak-z.com.

Za rozhovor poděkoval Ctirad Oráč