Doporučujeme:
Chvála kopřiv
Kopřiva je jednou z nejlacinějších a nejlépe dostupných zelenin po celý rok. Používanou částí jsou lístky, které můžeme mnohokrát najít i v zimě pod sněhem. Skutečnou delikatesou jsou mladé jarní vršky, podzimní kopřivy jsou sice neméně chutné, ale přece jen už trochu tužší.
Tyhle malé kopřivy jsme trhali už v půlce března.
Přestože se říká, že mráz kopřivu nespálí, kopřivové listy, které se zachovaly pod sněhem jsou stejně hadrovitého vzhledu, jako listy jiných přemrzlých rostlin. Chuťově jsou však stále přijatelné a v kuchyni je lze použít na mnoho způsobů. Krátce povařené v horké vodě (aby ztratily palčivost) a nasekané na libovolně velké kousky, je lze přidávat do polévek, omáček i pomazánek, všude tam, kde se dá použít běžný špenát. Oproti špenátu má kopřiva jemnější chuť, neosahuje tolik kyseliny šťavelové, má spoustu vitamínů a minerálů, rostou po ní vlasy a hlavně - je zadarmo. Jen je potřeba trochu práce s jejím sběrem a hadrové rukavice, aby se nepopálily ruce. Zkušení bylinkáři doporučují, aby se kopřivy ke kuchyňskému použití nesbíraly na místech, kde jsou vysokánské, přerostlé, s velkými listy a bují tak, že tam ani jiné rostliny nerostou - je prý totiž velmi pravděpodobné, že na tomto místě kdysi bývalo rumiště či smetiště, kam se vyvážely tak nezdravé věci, že ještě dlouho po oficiálním zániku smetiště je půda natolik zamořená, že se na ní kromě kopřiv nic jiného neuchytí.
Kopřivový "špenát"
cca 1 litr natrhaných kopřiv, 1-2 lžíce polohrubé mouky, stroužek až dva česneku, sůl, podle chuti a vkusu také 1 vajíčko, olej nebo jiný tuk, bílý pepř a muškátový květ či ořech
Tak rychle nafotit, už se do toho chci pustit!
Asi litrový hrnek natrhaných kopřivových lístků i celých mladých vršků opereme (vegetariáni i ostatní jen trochu humánní lidé samozřejmě vyženou případné broučky) a asi 5 minut vaříme, vodítkem je vzhled lístků, které chytnou sytě zelenou barvu a "zhadrovatí". Pokud se nám zdá, že je v kopřivách moc vody a museli bychom příliš zahušťovat, přebytek vody slejeme a použijeme později do polévky, do koupele, nebo si jím opláchneme po umytí vlasy. (Pozor! Odvar nepoužívají silně chemicky odbarvené blondýny, pokud přímo netouží po tom, aby jejich pokrývka hlavy získala světle zelenou barvu!)
Tyčovým mixérem lístky hladce rozemeleme, kdo nemá mixér, musí kopřivy déle vařit a pak rozdrtit třeba vidličkou. Postupně vlejeme cca 3/4 dcl studené vody, v níž jsme rozkvedlali 1-2 lžíce polohrubé mouky, kdo rád hustší špenát, dá víc mouky. Ještě asi 5 minut vaříme, aby se mouka dobře rozvařila. Pokud dáváme celozrnnou mouku nebo pokud vaříme i dětem, měli bychom kvůli lepší stravitelnosti mouku vařit o něco déle. Obměnou v zahušťování špenátu je vytvoření jíšky - do kastrolku dáme asi 1/2 dcl oleje nebo kousek másla, rozpustíme a v mírně rozpáleném tuku necháme mouku zpěnit. Touto světlou jíškou špenát zahustíme, dostane pak výraznější chuť.
Takto uvařený špenát osolíme a ochutíme podle vlastního vkusu. Obvykle se do něj přidává rozdrcený stroužek (i dva) česneku, pár lžic mléka (jde i rostlinné) nebo smetany, může se mastit trochou oleje nebo másla. V některých domácnostech se při blahé paměti Magdaleny Dobromily Rettigové do špenátu vrazí jedno až dvě vejce, dobře rozmíchá a pak se musí ještě chvilku vařit, než se vajíčko srazí. Trochu bílého pepře, špetka muškátového květu nebo strouhnutí muškátového ořechu přidá špenátu na chuti. Podobný špenát se dá dělat i z jiných divokých či zahradních bylinek, třeba z lebedy nebo mangoldu, přičemž chuťově není k rozeznání od skutečného - všechno dotvářejí použité přísady.
Kopřivový špenát patří v naší kuchyni k oblíbeným favoritům zejména na jaře a dopolední procházka do lesa za kopřivovými lístky je mnohem inspirativnější než výlet pro pravý špenát k nejbližšímu hypermarketovému mražáku.
