outdooring.cz / Outdoor články / Zápisky z cesty po Turecku a Sýrii

Doporučujeme:

Zápisky z cesty po Turecku a Sýrii

Ahoj krajané,

zapisky-z-cesty-po-turecku-a-syrii1

Interiér Umajad mosque – největší mešity v Damašku.

posíláme vám pozdrav z voňavého Damašku. Tentokrát to není ironie, jako když jsem psal z "voňavého" Pákistánu. Všude tady voní buď květiny, káva, ochucené tabáky, kardamom, sladkosti nebo dým z výfuků aut, autobusů a mopedů.

Cestovní plán z Istanbulu jsme splnili na 150 procent. Plánovali jsme dostopovat za tři dny na syrské hranice, ale dostopovali jsme za dva a půl dne až sem do Damašku – dalších 400km od hranic! Z Prahy do Damašku jsme tedy na cestovném zaplatili jen 400Kč za vlak z Belgradu do Sofie a tramvaj v Sofii.Tramvají v Istanbulu jsme jeli na černo… Ale platili jsme ještě trajekt z Evropy do Asie 20Kč. No a pak už jen poslední řidič si od nás vyžádal 100 liber čili 40Kč za 170km.

Ubytovali jsme se v překrásném hotýlku. A vůbec, celé město je takové pěkné a lidi jsou moc fajn. Nikdo tu na nás nehaleká jako v Istanbulu nebo v Teheránu, jen se usmívají a někteří nás pozdraví. Musím ale vynechat prodavače, kteří sčítají 25 + 5 = 50, prodávají kilo čaje za 240 liber a 50 gramů za 25 liber, nebo kteří vracejí padesátku, když platím čtyřicet stovkou a podobné podnikavce. Taky nás štvou řidiči – snad všichni troubí! Základní vlastností automobilu je tady vedle čtyř kol, volantu a funkčního motoru především funkční, silný a co nejprotivnější klakson. Provoz na dálnici nás pobavil. Četl jsem, že v pravém pruhu dálnice lze spatřit stánek se zeleninou a v levém traktor (možná když předjíždí ten stánek se zeleninou…?). To jsme sice nezažili, ale za 170km po dálnici jsme viděli v pravém odstavném pruhu jet v protisměru aspoň 15 aut, nekonečně mnoho motorek, chodů a cyklistů. Ovšem dostal nás řidič jedoucí v protisměru hned vedle levého pruhu.

zapisky-z-cesty-po-turecku-a-syrii2

Palmyra.

Další zajímavá věc je portrét prezidenta. Visí na dvou ze tří domů, v každém druhém obchodě jsou aspoň tři fotky s jeho obličejem v různých pózách, visí i na oknech v aut a autobusů, je i na kšiltovkách. Kdo si chce šplhnout, pana prezidenta má i na tričku. Přemýšleli jsme s Emilem, jestli to náhodou nemá někdo vytetované i na zadku...

Z Damašku jsme se přemístili do Palmyry, městečka nově vyrostlého vedle antických ruin. Sloupy jsou pěkné, ale některé skupinky místních lidí svými vlastnostmi připomínají hejno ovádů. "Hello mister!" "How are you!" "Come here!" "Come to see my hotel!" "Hey! Come here!" "Hey mister! Common!" "Where you from!" Whats your name!" "Hello hello hello".

„Pojďte si zajezdit na mém velbloudovi!“ "Ne." "Velmi levně!" "Ne, děkujeme." "Pojďte na velblouda!" "Ne, běžte pryč!" "Hej! pojďte sem! Dělejte! Heeeej! Helooou!" A takovýchto lidí se na vás vyrojí celé hejno, hlavně když máte na zádech těžký batoh. Naštěstí obyvatelé zbytku Sýrie jsou povětšinou (důležité slůvko) VELMI milí. V Palmyře jsme se skvěle a levně ubytovali - 300 liber, tj 120 korun za oba za pokoj blýskající se čistotou, s vlastní koupelnou a záchodem. A Majitel Muhammad je moc milý pán. Že nás tak dobře ubytoval, dal jsem mu na památku pár pohledů Prahy. Ukázal nám kolekci pohledů z jižních Čech, kterou mu věnovali nějací Češi před námi.

zapisky-z-cesty-po-turecku-a-syrii3

Dřevěná kola v Hamě. V celém městě jsou jich desítky - malá, větší i obrovská.

Po Palmyře jsme pokračovali dále na východ. Navštívili jsme starobylé město Dura Europos u reky Eufrat. Pěkně jsme se tam ohřáli... Jestli si v létě stěžujete, že máte v Česku moc horko, zkuste si představit, jak je v opravdovské poušti při poledním slunku. Chtěli jsme přespat uvnitř hradeb Dura Europos, ale Emil se hrozně bál "jedovatých" ještěrek, které běhaly všude kolem nás. To mě pobavilo. Pravda ale je, že jedovatí hadi a škorpioni by se tam vyskytnout klidně mohli. Ale než jsme rozbili tábor, přijel k nám na motorce správce zřícenin a rovnou říkal, že tam spát nemůžeme, že by nás uštknul had. No a místo toho nám nabídl, abychom přespali u něj na střeše. Moc hodný pán. Ráno jsme si u něj ještě dali dobrý supr-přeslazený arabský čaj. Zde jsme se ocitli velmi blízko Iráku, nějakých 28km vzdušnou čarou. Kdybychom hodili do Eufratu papírovou lodičku, měli by ji tam za slabé dvě hodinky.

Z dostřelu iráckých kulek jsme se vzdálili za poznáváním dalších hromad starého kamení, a sice do města Rusafa kousek na jih od přehrady Al Assad. Toto místo mě velmi nadchlo. Z písku trčí zbytky zdí, které mají tvary jako krokodýlí zuby, tu a tam nějaké propadliště a dál jen pískové kopečky. Atmosféru dotváří horizont mizející v oblacích pouštního ho prachu, který žene vítr horký jako z fukaru v šatnách na bazéně. Úplně jsem roztál, když jsme našli v zemi otvory do vodního rezervoáru. Byl samozřejmě vyschlý. Ale vedly tam schody a dalo se tam slézt. Ještě tentýž den jsme dojeli do Homsu. V průvodci máme u tohoto města uvedený pouze jediný "budget" hotel, tak jsme neměli na vybranou. Interiéry byly více než ohmatané a Emil si stěžoval zvláště na žalostný stav toalet, které skutečně páchly na sto honů. Alespoň prostěradla se zdála být čistá. A přitom jsme zde zaplatili mnohem více než v Palmyře (550 liber - 220 korun za oba). Nicméně vyspali jsme se pěkně. Další den nás čekal křižácký hrad Krak des Chevaliers, který celkem stál za to. Ale foukal tak silný vítr, že už jsme pomalu měli problémy udržet se na nohou. V Hamě jsou velmi zajímavá dřevěná kola vysoká až 20 metrů. Používali je prý již od 5.století až do příchodu pana Diesela a Benze, zvedala vodu z řeky a poustěla do akvaduktů, ze kterých se zavlažovala okolní pole. Dnes se stále točí a poustějí vodu do akvaduktu, aby o 50 metrů dál udělala efektní vodopádek.

Cestujeme většinou autobusem. Je neuvěřitelně levný, klimatizovaný, cca 20 haléřů na kilometr. Tím se ale nedá dostat úplně všude. Tam, kam nejezdí autobus, jsme lehce dojeli stopem a úplně zadarmo. Je to jednoduché, prostě ukážete palec a jedete. Zastaví průměrně každé třetí auto. Ještě nás čeká Haláb a potom Kapadokie v Turecku. Je tu pěkně, ale domů se těším moc.

zapisky-z-cesty-po-turecku-a-syrii4

Tajemný křižácký hrad Krak des Chevaliers.

zapisky-z-cesty-po-turecku-a-syrii5

Ale ten měsíček na minaretu je opravdovský.

zapisky-z-cesty-po-turecku-a-syrii6

Tufové homole v turecké Kapadokii.

zapisky-z-cesty-po-turecku-a-syrii7

Tuf uvnitř.)

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.