outdooring.cz / Outdoor články / Trapperem na Yukonu - rozhovor

Doporučujeme:

Trapperem na Yukonu - rozhovor

Jiří Bílina alias Mikin žije ve svém srubu nedaleko Dawson City už od roku 1986, kdy se sem přestěhoval z Vancouveru. Lesy a zimní teploty jsou tam "trochu" větší než u nás, takže jsme se zvědavě ptali a ptali.

trapperem-na-yukonu1

Já a můj pes Luboš nad ešusem čaje.

Jaké bývají v zimě teploty u vás v Dawsonu?

Máme zde subarktické podnebí, takže ty výkyvy teplot jsou značné. V zimě může jít teplota během tzv. cold spells na -50 C, ale normální teploty při zatažené obloze se pohybují okolo -20 C. V létě naopak bývá Dawson několik dní v roce nejteplejším místem Kanady a občas se díky horku ani nedá spát…

Zažils nějaký zážitek, na který nezapomeneš právě v souvislosti s extrémně nízkou teplotou?

Těch zážitků tady má asi každý spoustu, hlavně co se týká menších omrzlin a podobně. Mě se jednou recepční v mém guesthouse v Bangkoku ptal, jak to že jsem si hned první den v Thajsku dokázal spálit nos. A já mu řekl: „to není od sluníčka, kamaráde“…

V dobách kdy jsem měl psí spřežení jsem se vrátil několikrát domů doslova na poslední chvíli s lehkou hypotermií a klepal se třeba i hodinu u kamen. Tuto zimu v listopadu jsme byli na naší trapline na West Hart a potřebovali jsme se dostat zpět do města. Ráno bylo -40 C, tak jsem vyndal z kamen šutr vhodné velikosti a nacpal ho mezi karburátor a motor mého sněžného skútru. Díky tomu skútr nastartoval a po čtyřiceti kilometrech jízdy k nejbližší silnici kupodivu nastartovala i moje Mazda pick-up. Ale v těch místech bylo „jen“ -30 a svítilo tam slunko…

Čím se živíš v létě a čím v zimě?

Já se živím jako řidič těžkých strojů. Gradery, nakladače, sklápěčky a tahače. Pracuji pro vládu Yukon Territory každý rok už dvacet let zhruba šest měsíců v roce. Dalších šest měsíců je všechno zmrzlé, tak jsem šťastně nezaměstnaný. Jako trapper si jen přivydělávám, je to spíš jen styl života, možnost žít část roku v bushi.

Co ses musel naučit jako trapper?

Dnes musí každý začínající trapper projít třídenním školením, které organizuje vláda Yukonu. Pro staré trappery zavedli jen jednodenní kurz, kde je učí jak používat nové humánní pasti. Co se týká dalšího učení, tak tam pochopitelně budu sbírat zkušenosti donekonečna… Jako v každém oboru je zde spousta triků – jak správně stahovat kožešiny, v jakém období mají nejvyšší cenu, co dělat pro udržení co nejvyššího stavu počtu zvířat a tak dále…

trapperem-na-yukonu2

Tohle je typická krajina na naší trapline. Většinou tundra, jen v údolích rostou stromy. Je to fotografováno z bezejmenného průsmyku nad údolím West Hart River. Náš srub je nalevo, tam kde jsou stromy nejtmavější.

Moje manželka se na lov kožešinových zvířat dívá s velkým despektem, i když dokáže zabít třeba slepici na polívku. Ale kožešinu by na sebe nevzala ani za nic. Já to zase pochopit dovedu, na Yukonu si asi práci zase tolik vybírat nemůžeš… Jak bys to vysvětlil ty?

Do jakých pastí je vlastně dneska ještě povoleno lovit a jaká zvířata?

Já odpovím obě otázky naráz.
Nevidím velký rozdíl v zabíjení zvířat pro maso nebo pro kožešinu. Naopak, kožešiny jsou krásné, teplé a mají trvalejší hodnotu než maso. Důležité podle mně je způsob, jakým chov a zabíjení zvířat probíhá. Každý z nás by si určitě vybral být raději třeba kunou a žít volně v lesích na Yukonu, než být liškou na farmě, slepicí v drůbežárně nebo krávou v kravíně. Problém byl v minulosti se způsobem zabíjení, protože se používaly pasti, které chytly zvíře za nohu a to zvíře pak do příchodu trappera trpělo. Dnes se tady u nás mohou používat tzv. legholding traps jen při chytání bobrů pod ledem, kdy se bobr chytí za nohu a utopí. Jinak se používají pasti, které vynalezl trapper z NWT Victor Connibear. Jedná se vlastně o jakýsi rám se dvěma silnými pružinami, kterým musí zvíře prolézt, aby se dostalo k potravě. Celý rám sklapne a přerazí zvířeti vaz. Trochu jako past na myši. Zajímavé je, že proti pastem na myši nikdo neprotestuje… Podle mého názoru všechny ty organizace protestující proti lovu kožešinových zvířat štěkají sice dobře, ale štěkají na špatný strom. Pokud chtějí zvířatům skutečně pomoci, měly by se spíše zaměřit na zvířata chovaná v zajetí nebo zjistit, zda se ještě někde na světě používají leghold traps a zorganizovat bojkot příslušné země.

Jaké máš zážitky se zvířaty?

Já mám zvířata rád a doufám, že se navzájem respektujeme. Před dvěma lety jsem šel na začátku zimy se svými psy na procházku v kopcích hned tady nad Bear Creekem. Málem jsem šlápl na hlavu zvířeti, které jsem považoval za velkého psa, a které vykukovalo z jakési díry v nízkém houští. To už ale u něho byli moji psi a zvědavě ho očuchávali. Teprve v té chvíli jsem si uvědomil, že je to medvěd. Rychle jsem psy zavolal zpět a svižným krokem jsme se vzdálili. Zajimavé je, že ani moji psi, ani medvěd neprojevili žádnou známku agresivity. Všechno se totiž událo tak rychle, že na to nebyl prostě čas…

K čemu bude sloužit ten srub, který stavíte?

Ten srub je už postavený, právě jsme se odtud vrátili. Naše trapline (území, kde máme povolen lov kožešinových zvířat) má rozlohu zhruba 50 krát 50 km. Začíná asi 35 km od nejbližší silnice a máme tam čtyři sruby. Ten nový je nejblíž a otevře nám do celé oblasti přístup.

Žiješ celý rok ve srubu. Jak bys srovnal bydlení ve zděném domě a ve srubu?

Já mám sruby a vůbec dřevěné domy raději. Připadají mně teplejší a pohodlnější. Není problém něco zavěsit na stěnu – prostě se zatluče hřebík a drží to. Já mám také mnohem blíž k tesařině než k zedničině. Všechny stavební úpravy a přestavby se dají dělat rychleji a s menším nepořádkem než ve zděném domě. A stavební materiál roste všude okolo.

trapperem-na-yukonu3

Moje manželka Joanne ve dveřích srubu na řece West Hart River.

Žijí na Yukonu taky nějací zajímaví lidé nebo podivíni - samotáři? (myslím v divočině)

Jistě, Yukon přitahuje nejrůznější zajímavé typy. Hodně lidí ovšem ten život v divočině na rok na dva jen vyzkouší a nakonec z praktických důvodů skončí blíž k civilizaci. Svou roli v tom hraje to, že v téhle době už ani trapping ani lov lososů nikoho neuživí. Pokud chceš najít nějakého opravdového samotáře a podivína, najdeš ho spíše v nějaké boudě pár kilometrů od města než v divočině.

Za jakých okolností jsi vlastně emigroval?

Mně se podařilo v roce 1982 vycestovat s Čedokem na lodní zájezd do Norska a do Skotska. V Edinburghu jsem požádal o azyl a po půl roce jsem se dostal díky sponzoringu svého bráchy, který už žil v Britské Columbii do Kanady. V mé oblíbené knize Rolf Zálesák říká jakýsi Sy Sylvanne „když se ti někde nelíbí, odejdi“. Tak jsem odešel. Nedovedl jsem si představit svůj život v komunistické diktatuře. Nebo spíše jsem si to dovedl představit velice dobře, ha, ha… A svého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval.

Vím, že se z chladného severu jezdíš „ohřívat“ do asijských krajin. Co tě tam láká a kde se ti líbilo nejvíc?

Já jezdím do JV Asie. Mně se tam líbí přístup místních lidí k životu. Nejspíš to pramení z buddhismu a z jeho tolerance. Já beru buddhismus spíše jako filozofii než jako náboženství a proto je mně blízký. Byl jsem v Thajsku, Malajsii, Indonésii (jen na Sumatře), Singapore, Laosu, Kambodži a Burmě. Nejraději mám Thajsko. Asi proto, že se tahle země nedala nikdy zkolonizovat (tím myslím i kolonizaci komunismem) a zachovala si proto asi nejvíc svůj charakter. Přitom tam perfektně funguje doprava, internet a podobné servisy.

Dal jsem se na tohle téma do řeči s jakýmsi „cestovatelem“ někdy v únoru. Stěžoval si, že Thajsko je drahé, že je to turistická past a lidi jsou nepříjemní. Upozornil jsem toho člověka na to, že se právě nalézáme v turistickém ghettu Kao San Road a ze pouhých deset minut chůze odtud jsou ceny poloviční, lidé příjemní a turistů moc nepotkáš. Pak sem se zachoval podle slov Sy Sylvanne a odešel jsem. Ten člověk tam možná sedí a nadává dodnes…

Za rozhovor poděkoval Ctirad Oráč

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.