outdooring.cz / Outdoor články / Sám zasněženým Norskem

Doporučujeme:

Sám zasněženým Norskem

Petr Pavlíček je kameraman, fotograf, dobrodruh, dlouholetý vyznavač bojových umění a mnoha sportů, provozovatel stránek Roháče.cz a obdivovatel Přírody, severských pustin a hor... O své samostatné zimní výpravě odlehlou náhorní planinou středovýchodního Norska, Femundsmarkou, nám vyprávěl v rozhovoru.

sam-zasnezenym-norskem1

Proč sis vybral tuto oblast Norska a proč právě v zimě?

Femundsmarku jsem poznal při své první cestě na sever, stopem v létě roku 2000. Již samotný příjezd do této oblasti kolem jezera Femunden mě zcela okouzlil až dojal… viděl jsem krajinu, kterou jsem si jako malý kluk představoval při čtení knih od Jacka Londona. I když leží ještě před polárním kruhem, díky své výšce a hlavně poloze se jedná o jednu z nejchladnějších oblastí Skandinávie, což se samozřejmě podepsalo i na jejím charakteru. Vstup do samotné Femundsmarky mě, tehdy „severského zelenáče“, zcela ohromil. Temné pláně holé tundry se mi zdály být až hrozivě nekonečné. Seděl jsem dlouho na prvním fjellu a zíral na dosud nepoznané dimenze prostoru. Tomu se nevyrovná ani pocit na vrcholech vysokých hor. Poté jsem přešel velkou část Femundsmarky. I když to bylo utrpení (miliardy komárů a nedostatek cukru), věděl jsem už tam, že jsem si po Rychlebských horách a Roháčích našel svou třetí zamilovanou oblast…

Poté jsem byl ve Femundsmarce ještě asi 4x, většinou na podzim. V létě je liduprázdná. Na podzim byl dotek severu ještě mnohem intenzivnější. Myšlenka na zimní přechod mi logicky v hlavě strašila již delší dobu…

sam-zasnezenym-norskem2

Stanovil sis pro expedici nějaký cíl-smysl a podařilo se ti ho naplnit?

Cílů bylo zpočátku více. Pro tuto cestu jsem se rozhodl v září na Pyšném štítu v Tatrách. Potřeboval jsem jasný cíl a silnou motivaci, abych byl schopen zvládnout vše, co jsem si předsevzal zvládnout do konce roku 2005. Jednalo se o rozjezd profesionálního outdoorového filmařského studia. A k tomu je potřeba extrémní úsilí a také hodně peněz. Ty byly největší problém. Po několika nezdarech jsem neměl žádné! A cesta do zimní Femundsmarky není levná (hlavně vybavení), tudíž šlo skutečně o to, zapnout na několik měsíců na 200% aby se vše nakonec mohlo uskutečnit. Člověk nejí, nespí, jenom jede, jako stroj… ale touha po Femundsmarce byla silnější… Také mi hodně pomohli mí skvělí kamarádi!

Člověk by si měl najít nějaký cíl, za kterým se naplno vydá… Takže paradoxně můj cíl nebyl nějaký „světový“ přechod nebo fantastický objev. Hlavním cílem byla cesta za svobodou.

No a samozřejmě jsem o tom chtěl natočit profesionální film. Měl jsem pocit, že se na takovou nebezpečnou cestu do zimní pustiny nemohu vydat sám. Tam stačí zlomená noha a bez satelitního telefonu se nevrátíš. Žádný z vhodných kamarádů nemohl odejet na více než měsíc. Dal jsem si tedy inzerát na internet. Kupodivu se mi ozvala jedna dívka ze Slovenska. Nejdříve jsem to zavrhoval, avšak po jejím naléhání a poznání, že je dost schopná a odolná, jsem si řekl, že by to mohl být dost dobrý motiv pro dokument.. „Křehká dívka v drsné severské Přírodě“. Jenže jak se blížila zima, věci se vyvíjely, i kandidátky na expedici se změnily, až se přiblížil odjezd a holky si možná teprve tehdy uvědomily, do čeho jdou a vycouvaly.

sam-zasnezenym-norskem3

Přes obavy jsem vnitřně věděl, že půjdu za každou cenu… i sám.

Na cestu do Švédska se semnou vydal expediční cyklista Honza Galla, který chtěl ze středního Švédska dorazit na lehokole na Nordkap, nejsevernější místo Evropy. Tam jsem měl po mém návratu z Femundsmarky přijet autem a společně bychom odjeli domů. Pro zpestření jsem si vymyslel, že se pokusím slanit zamrzlý Njupeskar, 123 m vysoký nejvyšší vodopád Švédska. U tohoto podniku mi kameramansky asistoval právě Honza s jeho kamerou.

Před odjezdem jsem už byl tak psychicky vyčerpán z neustálé práce a dohadování, že jsem se hlavně těšil, že se v té pustině konečně vyspím a uvařím si teplé jídlo :-)

Cestou se stalo mnoho nečekaných až nebezpečných věcí, hlavně s autem, ale žijeme, já mám myslím výborné filmové materiály a Femundsmarka mě skutečně nabila energií do dalšího „boje za své sny“… takže svůj účel tato cesta rozhodně splnila!

Věci sis vezl na saních – co to všechno obnášelo?

sam-zasnezenym-norskem4

No, to byla docela sranda. Saně jsem si nechal vyrobit u špičkového výrobce laminátových kompozitů. Výborně se mi osvědčily. Když jsem vyrážel z přístavu Elga po zamrzlém jezeře Femunden, měly asi 70kg.

Bylo tam jídlo na 3 týdny, teplé oblečení, stan, 2 spacáky, sekera, mnoho baterií do databanky a foťáků a kamery, 8 kg těžký stativ pro kvalitní záběry, a spousta drobností, které jsou na podobné cestě potřeba. Paradoxem bylo, že jsem měl 2 vařiče a 8 litrů benzinu, avšak v autě jsem si zapomněl své nádobí na vaření. To byl problém a první 2 dny jsem pil jen vodu z jezera, než jsem si našel starý špinavý hrnec.

Při příjezdu k jezeru Femunden jsem byl v šoku! Nejchladnější oblast Skandinávie a byly zde +2 stupně!! Sníh v lesích a na planinách byl tak mokrý a měkký, že i na sněžnicích se člověk bořil nad kolena. A těžké saně se zcela bořily. Tudíž jsem se rozhodl pro cestu po jezeře, jako jediné možné cestě do Femundsmarky. Po zpočátku zamrzlém povrchu jezera se sáně táhly celkem snadno. Později, když se značně ochladilo, mokrý sníh v lesích zmrzl a opět to šlo. Avšak pak 3 dny vytrvale sněžilo, napadl skoro metr sněhu. Na pláních to šlo, i když sníh byl vyfoukaný místy až na kameny. Ale při cestě zpět byl všechen nový sníh z plání sfoukaný v lesích. Místy po pás v prašanu jsem doslova bojoval o každý metr. Naštěstí už saně byly alespoň o 20 kg lehčí.

sam-zasnezenym-norskem5

Přespával si ve stanu i ve srubech. Nebyl problémy s velkými mrazy v noci?

Ne, byl jsem dobře vybaven. Prvních několik dní navíc bylo neskutečné teplo. Nejnižší teplota pak byla – 32 stupňů, což mě popravdě trochu zklamalo, v tuto dobu zde bývá i o 20 stupňů méně.

Noci ve stanu byly v pohodě. Měl jsem 2 spacáky, navíc mráz je zde suchý, na rozdíl třeba od severního pólu, takže to skutečně nebyl problém! Šlo jen o to dodržení určitých věcí. Tak půl hodiny před předpokládaným ukončením denního putování jsem snížil výkon na polovinu, abych ještě za pohybu aspoň trochu „oschnul“ a nepotil se před zastavením v mrazu. Poté rychle postavit stan. Hned jsem zalezl do spacáku, ukryl jsem kameru, foťáky, databanku a baterie před vlhkem a mrazem, a pak jsem začal tavit sníh na čaj a vaření. To už byla po celodenní dřině velice příjemná záležitost :-)

sam-zasnezenym-norskem6

No a spaní ve srubech byl velice příjemný zážitek. Čtvrtý den jsem přespal ve starém srubu na severovýchodním břehu jezera Femunden, který postavil na začátku 20. století Stor Hans, místní zálesácká legenda. Tam jsem si osušil všechny mokré věci, hlavně boty, které byly i přes gore-tex po kotníky zcela promoklé z chůze po vrstvě vody na rozmrzajícím ledu. No a o několik dní později, když už jsem byl v srdci Femundsmarky a 3 dny hustě sněžilo, uchýlil jsem se na 2 noci do neskutečné staré gammy, což je taková velice jednoduchá laponská stavba, která zvenku vypadá jako hromada hlíny a mechu nebo obří mraveniště. Uvnitř však byla železná kamínka, takže o komfort bylo postaráno. Skrze husté sněžení nebylo 3 dny možno vyrazit na holé pláně femundsmarské tundry. Tato gamma, kterou jsem objevil při dřívější cestě do Femundsmarky, mi tak sloužila jako východisko do tajemného a dosti ponurého a temného okolí. Hlavně dlouhé severské noci zde byly až mystické…

Jaké tam panovalo počasí?

Jak už jsem říkal.. V této nejchladnější oblasti Skandinávie jsem měl první dny pocit, že jsem někde v teplých krajích. Byl to ostrý kontrast oproti 25-ti stupňovým mrazům, které panovaly u nás v Rychlebských horách a vůbec celé střední Evropě, když jsem odjížděl.

sam-zasnezenym-norskem7

První dny ve Skandinávii byly víceméně slunečné, i při slaňovaní Njupeskaru ve Švédsku počasí přálo! Ovšem v samotné Femundsmarce už tak slunečně nebylo. Po opuštění rozmrzajícího jezera Femunden se prudce ochladilo a poté mnoho dní sněžilo. A když nesněžilo, byla víceméně mlha, ke které se na obrovských holých pláních přidal i poměrně silný vítr. Přesto to však bylo úžasné… anebo možná právě proto!? Připadal jsem si skutečně osaměle a odkázaný sám na sebe.. to jsem dosud nikdy takto intenzivně nezažil.

No a na konci cesty Femundsmarkou jsem měl taky 2 úžasné slunečné (a mrazivé) dny, takže jsem se mohl i fotograficky vyblbnout :-)

O cestě připravuješ filmový dokument, stejně jako o tamním zálesákovi Stör Hansovi, který prý potkával v zimních pustinách tajemné bytosti, tzv. „druhé lidi“. To je mrazivé téma…

Ano, než jsem odešel do Femundsmarky, natáčel jsem s místními lidmi záběry do dokumentu o místní legendě, zálesáku Stor Hansovi. Stor Hans byl člověk, který na konci 19. století odešel do Femundsmarky a zůstal zde o samotě žít až do své smrti, tedy dlouhých 46 let. Moc přesných detailů se o něm neví, což dalo vzniknout mnoha pověstem a báchorkám o jeho osobě. Jelikož sám Femundsmarku hluboce miluji, pojal jsem tuto cestu také jako výpravu „Po stopách Stor Hanse“. Chtěl jsem pochopit, co a proč může člověka přimět, aby strávil život v takové pustině. Nechci se o tom příliš rozsáhle vyjadřovat, myslím, že lépe to vynikne ve filmu, avšak myslím, že v mnoha směrech jeho rozhodnutí dokáži pochopit. Ovšem nemyslím si, že já sám bych byl něčeho podobného schopen.

Historky o „druhých lidech“, který Stor Hans vyprávěl místním lidem, jsou skutečně mrazivé a musím se přiznat, že zvláště ty temné 2 noci v oné staré „gammě“, laponském přístřešku, který byl rovněž ještě z dob Stor Hanse, jsem se opravdu cítil dosti zvláštně. Ještě teď mě mrazí v zádech… Měl jsem pocit, že se dotýkám něčeho nepozemského. Musím přiznat že ještě před odjezdem na expedici jsem měl větší strach ze své bujné fantazie a silné energie této oblasti, než ze všech objektivních nebezpečí. A zároveň mě to silně přitahovalo! Ale podařilo se mi zpracovat to myslím pozitivně :-) Pokud se nebudeš zlobit, detaily o těchto historkách si ponechám až do dokumentu.

Při natáčení mi výrazně pomohli místní lidé, setkal jsem se i s jedním starým, ale nesmírně vitálním a pozitivním člověkem, který osobně jako kluk Stor Hanse znal.

Je obdivuhodné, že jsi veškerou filmovou techniku táhl sám a sám také musel točit. Můžeš to trochu popsat?

sam-zasnezenym-norskem8

No, já už tuto dřinu beru jako samozřejmou součást své práce, že mi to obdivuhodné nepřijde. Od začátku jsem to pojal jako filmařskou expedici, tudíž jsem tomu vše podřídil. Avšak musím říci, že oproti zimnímu natáčení na hřebenech Roháčů to bylo fyzicky mnohem snazší. Proč? No, poprvé jsem netahal svou velkou kameru na rameno, ale podařilo se mi sehnat špičkovou „malou“ kameru, který se kvalitou vyrovná mnoha velkým, ramenním kamerám. To byla obrovská úspora váhy a hlavně prostoru. Kameru jsem nesl v batohu na zádech a těžký stativ a baterie se vezly na saních. Takže oproti vysokým horám to bylo fyzicky snazší. Tam má vše člověk na zádech a s tím se opravdu těžko leze…

Ovšem mnohem náročnější bylo to, že jsem musel kameru a stativ neustále vytahovat, pak čistit a opět schovávat, třeba 50x denně, což nebyla jednoduchá procedura a značně mě to zpomalovalo. Ovšem jinak se to tam ani nedá. Dalším specifikem bylo natáčení sebe sama. Jelikož jsem byl sám, musel jsem si vždy připravit scénu, odhadnout kudy jít, poté jsem zapnul kameru a prošel vybraný úsek. Poté jsem se musel co nejrychleji ten samý úsek vrátit, abych vypnul kameru a ušetřil baterie a kazetu.

Mnohdy jsem si třeba vybral scénu vzdálenou i několik set metrů od kamery. Odtáhl jsem na ono místo saně, abych měl představu o perspektivě. Vrátil jsem se ke kameře. Zapnul kameru, našel vhodný záběr a zapnul nahrávání. Poté jsem co nejrychleji ve sněžnicích běžel k saním a prošel předem vybraným prostorem pro scénu. Poté jsem si odepnul saně a opět co nejrychleji běžel zpět ke kameře, abych ji vypnul a ušetřil baterie a kazetu. Kolikrát se to muselo i několikrát opakovat, protože se mezitím změnilo světlo, nebo třeba čočku zasypal sníh… A tak to šlo neustále. Samozřejmě jsem natáčel i spoustu panoramat, náladovek, časosběrů nebo detailů, kde to bylo po této stránce snazší.

Musím říci, že jsem si při natáčení opravdu hodně zasportoval :-) Trochu mi i omrzly prsty, ale nic dramatického to nebylo, měl jsem skvělé rukavice, které mi umožnily focení i natáčení. Příjemně mě překvapila právě kamera, mnohokrát byla zcela od sněhu, při vichru se dostal skutečně všude… ale vydržela a pracovala zcela korektně i při nízkých teplotách!!!

Potkal jsi tam nějaká zvířata?

Musím říci, že kromě jednoho soba z dálky a několik bílých sněžných ptáků jsem žádné zvířata nepotkal ani neviděl. To mě trochu zklamalo. Ale jednu noc jsem spal u medvědích stop, často jsem potkával stopy rosomáka a losa a myslím, že jsem míjel i stopu vlka. To vše v lesích. Na holých pláních Femundsmarky pak skoro žádné stopy nebyly, život tam není příliš snadný i pro největší zvířecí otužilce.

Co se ti na zimní norské krajině nejvíc líbilo?

To se nedá několika slovy vyjádřit… ale asi nejintenzivnější byl pocit čistoty a klidu. Tamní příroda je skutečně neskutečně krásná, divoká a nespoutaná!!! Nechci působit nějak esotericky… ale opravdu tam má člověk pocit, že jeho duše může poletovat tak nějak svobodněji… Vše je tam jaksi jednodušší a přímočařejší. O ten kousek tepla se musíš férově porvat. Nejvíce se mi líbila právě tato poctivost!

Změnil tě nějak osamělý pobyt v tamní přírodě?

Určitě! Mě nešlo o rekordy. Šlo mi o lepší poznání sebe sama a svých hranic. Určitě mi tato cesta dodala jistý vnitřní klid a nadhled nad běžnými civilizačními problémy. Myslím, že se nyní dívám na běžné věci více s nadhledem a určitě jsem o něco rozhodnější. Ovšem nevím, zda je to trvalé :-) Určitě je to jen určitá šance, jak se podívat na svět trochu jinýma očima. Je však na člověku, kterým směrem se vydá dále.

Zimní Femundsmarka ve mně vyvolala ještě větší touhu po svobodném způsobu života a po svobodném putování! Určitě se tam stalo i více věcí, ale některé z nich jsem dosud nezpracoval anebo nemyslím, že je dobré o nich mluvit…

Za to vše patří mé milované Femundsmarce obrovský dík..

Více fotek z expedice najdete na www.rohace.cz.

Za rohovor poděkoval Ctirad Oráč

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.