outdooring.cz / Outdoor články / Prázdniny u Bajkalu - rozhovor s Liborem Šimkem

Doporučujeme:

Prázdniny u Bajkalu - rozhovor s Liborem Šimkem

Obrovské jezero Bajkal je největším sladkovodním jezerem a zároveň největší zásobárnou pitné vody na světě. Rozkládá se na délce 600 km a dosahuje hloubky až neuvěřitelných 1,7 km. Leží v jihovýchodní Sibiři téměř u mongolských hranic. Vyniká téměř neporušenou přírodou a prozatím minimem turistů. O cestě na Bajkal jsme rozmlouvali s Liborem Šimkem.

Jak vás napadlo jet na dálný východ, když lidi ještě pořád táhne spíš ten daleký západ?

bajkal

Jezero Bajkal

No asi právě proto jsme se s bráchou domluvili, že my to vezmem na východ. Jeli jsme vlakem nejdřív do Moskvy, přičemž nejdelší průtahy nastaly na polsko-běloruských hranicích, kde se zvedaly vagóny a přesazovaly ze středoevropských podvozků na ruský rozchod. V Moskvě jsme pobyli necelé dva dny a pak transsibiřskou magistrálou na Bajkal. Vlakem se cestovalo nádherně, bylo tam čisto dokonce i na WC, měli jsme na jeden spací vagón vlastní děžurnou, která uklízela a chystala horkou vodu na čaj a kafe, takže komfort, naše normální vlaková třída se s tou ruskou nedá srovnat. Ale naopak se zas nedá srovnat životní úroveň. Střední Rusko vypadalo z oken vlaku hodně uboze, teprve dál na asijské straně to začalo vypadat malebněji.

Můžeš nám vzdálenost Moskva-Bajkal nějak přiblížit?

Jeli jsme z Moskvy do Irkutsku, odkud to k Bajkalu není daleko. V Moskvě jsme nasedli v pondělí ve 23.50 a v Irkutsku jsme byli v pátek dopoledne s časovým posunem osmi hodin. Po cestě jsme se spřátelili s Ivanem, což byl profesor z university v Petrohradě a vracel se na část léta do Irkutsku, odkud pocházel. S ním jsme tam pak cestovali džípem okolo Bajkalu.

Jak vypadá příroda na Bajkalu?

Okolo Bajkalu se rozprostírá Tajga a step. Na východním pobřeží jsou celkem vysoké hory bez civilizace.

A co ubytování?

Bydleli jsme na typické ruské vesnici v tajze v dřevěném domku. Byla to pohoda, domek byl útulný a zadarmo. Párkrát jsme spali také pod širákem - při delších cestováních.

Jak vypadá Bajkal, koupali jste se ? Při té hloubce musí být voda pěkně studená...

V Bajkalu je nádherně čistá voda. My jsme se tam samozřejmě koupali, byl srpen a teplota vody u břehů byla kolem 23 stupňů, paráda. Místní nám říkali, že kdybychom přijeli před měsícem, byla by ještě teplejší. Ale v té vodě jsme se nejen koupali, tu jsme i pili.

??

No jistě, Bajkal je ohromná nádrž pitné vody. Na jihu je průmyslová zóna, tam je voda asi znečištěná, ale jinak je to v pořádku. Voda z větších hloubek Bajkalu se taky stáčí do lahví a prodává k pití. My jsme ji pili přímo z jezera skoro celou dobu, protože jsme se pohybovali po západním pobřeží. Žádné zdravotní potíže jsme pak nikdo neměli.

A co komáři?

Tak to ani nevím, sice jsme o nich slyšeli, ale žádné problémy jsme tam s nimi neměli, asi už na ně bylo pozdě.

Taky předpokládám, že je tam dost ryb. Lovili jste? Jak je to tam s rybářským lístkem?

V Rusku nemají rybářské lístky- tam se prostě loví a hotovo. Okolo Bajkalu se hodně lidí snaží rybolovem živit, většinou klasicky do sítí. Ale ne všichni ví, jak na rybaření v menším, na vlasec. Na ostrově Olchon se nám stalo, že jsme narazili na pořádné hejno okounů. Místní se je snažili lovit, ale neúspěšně. My jsme trochu zaexperimentovali a za chvíli jsme našli správnou nástrahu. Večer jsme si je pekli na ohni, ale bylo jich moc, takže jsme pozvali i naše sousedy, co opodál tábořili. Byla to poměrně mladá rodinka s dvěma malými holčičkami, které byly úplně nadšené z pečených okounů. Jenže sousedi se nám chtěli nějak revanšovat, proto paní po chvíli odešla do jejich auta a vrátila se s litrovkou čehosi, z čeho se vyklubal šestadevadesátiprocentní lékařský líh - ona totiž pracovala v nemocnici jako sestra. Ten líh se ředil asi půl na půl s pitnou vodou a doslazovalo se to cukrem. V Rusku se navíc pije na gramy a malý panák je 100g (to je přibližně náš velký). Holčičky už šly spát, my jsme pili a sousedi pak ještě donesli litr a půl koňaku. Asi tušíte, jak to celé dopadlo. Nad ránem se zvedl vítr - a oni že bude bouře a převoz nebude pár dnů jezdit, tak vzbudili dcerky, nasedli do jejich malého náklaďáčku a jeli honem k přívozu na pevninu. Sice nám dávali kontakt na ně v Irkutsku a jistě by nás bohatě pohostili na návštěvě (protože ruské srdce je široké, a to nejen alkoholem), ale už jsme je pak neviděli. Tak jen doufám, že dobře dojeli.

A to je tam alkohol tak strašně drahý, že si radši nosí z práce líh?

Já ani nevím, my jsme si tam v krámě koupili vodku jen jednou nebo 2x. Stála něco mezi 50 a 100 rubly.

A jak se tam lidé živí, je tam vůbec možnost práce?

Můžu jen říci, jak to bylo na té vesnici, co jsme bydleli. Každý má doma jednu nebo víc kraviček a zahrádku. Peněžitý příjem moc nemají. Kráva se napase sama a zadarmo a dá jim výborné mléko. Dělají i sýry, tvaroh, někteří i pečou chleba. Připadalo mi, že díky tomuto způsobu života tam jsou lidi naprosto spokojení, klidní, nestresují se, nikam nespěchají. Taky se mi líbilo, jak si navzájem pomáhají sousedi. Když mají na zahradě přebytek, většinou to rozdají po okolí. I my jsme si k nim chodili kupovat čerstvě nadojené mléko, ale oni nám většinou ještě přidali navrch zadarmo okurky, rybu, syrovátku, tvaroh... Jsou strašně pohostinní a mají hodně široké a otevřené srdce.

Prostí a hodní venkované...

No, ne tak úplně zcela. Projevuje se tam jeden z lepších rysů sovětské minulosti, a to je stoprocentní gramotnost obyvatel. Nikde, ani v nejmenší vesničce, jsme nepotkali nikoho, kdo by neměl aspoň základní vzdělání a když jsme si s místními vykládali, odkud že to jsme, většinou znali Českou republiku i s tím, že hlavní město je Praha a občas někdo přidal ještě třeba Brno. Všichni měli všeobecný přehled. A navíc - my jsme tam byli v době, kdy u nás byly záplavy. Hodně lidí vědělo i to, že je Praha pod vodou, oznamovali nám nejčerstvější zprávy a projevovali nám účast. A to jsme byli hluboko v asijské tajze, mnoho tisíc kilometrů od Česka!

A co nějaká zajímavá zvířata?

Jen jsme o nich slyšeli: o sibiřských medvědech, rysech, tygrech...., ale neviděli jsme je. Žijí dál od lidí a pokud je chcete v tajze spatřit, musíte se chovat hodně tiše. Ivan říkal, že uvidět rysa, nebo dokonce tygra je velké vyznamenání. Místní obyvatelé nám říkali : “Chraňte se, ať nepotkáte medvěda, protože před ním nikam neutečete. Je rychlejší než vy a doběhne vás. Na strom před ním nevylezete, vyšplhá za vámi. Nezahrabete se, on si vás vyhrabe“ Ale jak říkám, normálně se tam člověk s většími zvířaty moc nepotká, je to velké území a ona jsou plachá. Samožřejmě nesmím opomenout Omula, což je ryba, která žije jen na Bajkalu.

Jak dlouho jste na Bajkalu byli?

Něco přes čtrnáct dní, moc se nám tam líbilo a rádi na to vzpomínáme.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.