outdooring.cz / Outdoor články / Po zamrzlé řece do nitra Himálaje

Doporučujeme:

Po zamrzlé řece do nitra Himálaje

Martin Mykiska je cestoval a autor vícero cestopisů, namátkou Byl jsem rok v Antarktidě, Pěšky stopem lodí Jižní Amerikou, 20 tisíc mil dlouhý podzim. V rozhovoru jsme se ho ptali na jeho poslední knihu o netradičně zimním putování do Zanskaru.

mykiska-rozhovor1

zamrzlý Čadar

Odkud jste se právě vrátil?

Před 14 dny jsem se vrátil z dvouměsíčního cestování po Jižní Americe, kde jsem byl v minulosti už několikrát, díky čemuž jsem si to nyní velmi hezky užil.

Vaše poslední kniha „Po zamrzlé řece do nitra Himálaje“ popisuje Vaši cestu korytem zamrzlé řeky do Zanskaru. Měli jste větší obavy z velkých mrazů nebo z divoké vody?

Měli jsme obavy z vody jako takové ve spojení s mrazy. Věděli jsme, že ve velkých mrazech budeme muset takřka určitě do vody a s tím jsme předem neměli vetší zkušenosti. Respektive v situaci, kdy je člověk opravdu odkázán jen sám na sebe a lidi kolem. O divoké vodě mluvit není třeba – do té bychom v mrazech opravdu nelezli...

mykiska-rozhovor2

Existuje nějaká rada nebo trik na to, když člověk spadne do proudu a ten ho strhává pod led?

To nevím, to se nám naštěstí nestalo, ani jsem o tom neslyšel. Vyhnuli jsme se tomu tak, že jsme bedlivě pozorovali, co dělají nebo kudy se pohybují domorodci. Také jsme v nebezpečnějších místech používali nesmeky – takové „kapesní mačky“. Když se pak člověk v Zanskaru dostane do vody, tak je to většinou v situaci, že do ní v rámci brodění sám vleze, anebo že se do ní proti své vůle proboří. To se ovšem neodehrává ve vodě divoké.

U knihy je přiložené také CD s filmovým dokumentem o cestě. Na co jste točili a jak jste nabíjeli baterie?

Točili jsme na tříčipovou digitální kameru značky Panasonic a měli sebou záložní jednočipovku od stejné firmy, některé záběry jsou pořízeny i na ní. Baterie nám vydrželi po celý týden, vždy jsme je vyndávali jen na točení.

Tamní obyvatelé žijí v zimě vlastně odříznuti od světa. Čím se tam živí?

mykiska-rozhovor3

Zanskařané v zimě pouze spotřebovávají zásoby, které nashromáždili přes léto. Maximálně mají mléko od krav nebo jaků, také si mohou zabít nějaké zvířátko, se kterým v některých případech přes zimu žijí doslova v jedné místnosti, ale to jsme nezažili, vždy jsme jedli campu nebo jiné moučné produkty (noky v polévkách, apod), někdy jsme dostali jogurt, a vždy ke všemu popíjeli slaný zelený čaj s máslem... Tamní lidé si většinu produktů vypěstují sami, někteří také přes léto pracují za mzdu a zásoby si pak nakoupí. Nakupovat některé základní potraviny (jako třeba totálně ztuhlý kuchyňský olej) mohou kupovat i v zimě, tamní obchůdky v Padumu jsou předzásobeny...

Bydleli jste také přímo u místních lidí. I když byla teplota v jejich domech pod nulou, popisujete, jak děti běhaly bosé a vůbec jim to nevadilo. Určitě jsou otužilejší a zdravější. Pozorovali jste po delší době něco podobného na sobě?

Určitě, člověk si po delší době zvykne a stává se vůči zimě méně citlivý. Například, když jsme přišli ze Zanskaru do prvního ladackého domu, kde byla kamna a pořádně roztopená, a my si navíc dali horkou polévku, vzápětí jsme vystřelili z té „výhně“ ven na čerstvý vzduch, sedli si pod širákem na lavičku, zuli a rozhalili bundy... Bylo asi -6 st. Celsia. Jen co ale pot na těle vychladl, rychle jsme se zase pod tím mrazivým hvězdnatým nebem do péřovek zakuklili...

mykiska-rozhovor4

v kuchyni u pana domácího

V knize se občas kriticky zamýšlíte nad přínosy civilizace pro Zanskařany (nové silnice, televize). Myslíte si, že jednou tyto „idylické ráje“ už nebudou tak idylické? Mohou s tím oni sami něco dělat?

Všechno se mění a s tím přicházejí věci pozitivní i negativní. To je stejné všude na světě... Myslím, že oni – alespoň někteří - se svým docela klidným přístupem k životu si mohou do nadcházející rušné zcivilizované epochy donést docela dobrý základ či vklad...

Co chystáte nového?

Nyní se vrhám na zpracovávání čerstvých zážitků z Jižní Ameriky, kde jsem sbíral materiály jak pro psaní tak pro krátké filmové dokumenty. A hlavně v těchto dnech dokončuji nový audio-vizuální pořad o Ladaku v létě a Zanskaru v zimě „Malý Tibet – země zářivých sedel“ pro pražské Planetárium – měl jsem to rozděláno již před cestou, nyní probíhají poslední dodělávky a v sobotu 4. 3. 2006 od 17.30 je premiéra! Reprízy pak poběží celý březen vždy ve čtvrtek – viz www.mykiska.cz nebo www.planetarium.cz.

Děkuji za rozhovor
Ctirad Oráč

Knihu můžete zakoupit i v našem eshopu.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.