outdooring.cz / Outdoor články / Nezapomenutelné nocování

Doporučujeme:

Nezapomenutelné nocování

Zeptali jsme se několika zajímavých lidí, které nocování v přírodě nebo daleko od domova se jim zapsalo do paměti nejvíce.

Základom precítenia Prírody je podľa mňa spanie v prírode, opakujem v prírode, nie na chate v lese, na posede alebo v stane. V chate alebo v stane ste hermeticky izolovaní od organizmov, ktorými nočný les žije, od zvukov, ktoré v nočnom lese signalizujú prítomnosť rôznych zvierat, od nekonečnej hviezdnej oblohy a žiarivej černe tmavého lesa.

To som pochopil keď som mal trinásť rokov, žiaden veľký rozum a hlboko do kapsy. Kamaráti ma zavolali na "stanovačku" na Vihorlat, ale ja som bol bez spacáku a stanu. Od rodičov by som si to nikdy neodvážil pýtať.Tak som mame vytiahol zo skrine socialistickú deku Larisa a otcovi ťažkú gumennú nafukovačku, ktorú si šetril do Bulharska, potichu som to zbalil a vypadol na víkend preč.

A potom prišla vihorlatská prvá noc. Áno,celkom som sa bál, ktorý jedovatý plaz do mňa v noci pustí svoje zákerné sliny, ktorý medveď či vlk si na mne ukojí svoje dravé chúťky, ktoré mäsožravé mravce ma ohlodajú na kosť... Okolo polnoci som unavený zaspal, ale nie na dlho. Nad ránom ma začalo čosi na ľavom líci hriať. Strhol som sa a sadol si na hrubú nafukovačku. Na ten pohľad dodnes nezabudnem, Kdesi ďaleko, ďaleko v diaľke vychádzalo pomarančové slnko, v celom lese škriekali vtáci a môjmu spánku bol amen.

Potom som čaru spánku pod oblohou prepadol úplne. Robil som si za každú noc čiarku, ale až ich bolo 4000, tak som prestal. Mám 53 rokov a doteraz spím v lese pod širákom v zime, na jar, dokonca aj na návštevách v mestách musím spať, pokiaľ sa to dá, na balkóne.

Vihorlatská širáková prvá noc ma zmenila na celý život. Každému tento zážitok doporučujem. Nebojte sa lesa, bojte sa ľudí.

Juraj Lukáč
Lesoochranárske zoskupenie VLK
Wolf.sk
JurajLukáč.blog.sme.sk

Nezapomenutelné nocování? To je skoro každé, kdy nespím doma. Tam to znám a málokdy mne překvapí. Díky svým putováním v dobovém oblečení, často přespávám na nových místech u nových lidí. Z těchto nových lidí se stávají známí lidé a posléze i kamarádi. Třeba si vzpomínám na přespání v Žižicích u Švédů. To bylo běhěm putování z Prahy na Horní hrad. Měl jsem tehdy u sebe dva meče - jeden menší, osobní a přes rameno jsem táhnul dvouručák (Fénix) dárek na Horní hrad. Pozvali mne dovnitř na malé občerstvení, potom i na nocleh. Meče mi zamkli do komory a celou noc poslouchali, zda spím a nechystám se je zapíchnout. Přiznali se k tomu až po vydání knížky. Dokonce mi půjčili i pyžamo, když viděli v čem se chystám ulehnout.

Na Horním hradu je spaní pokaždé vyjímečné. A je jedno, kde. Zda na věži, v pokladně, v nějaké komnatě či u ohně. Jednou jsem se potkal i s dobrým duchem švédského kapitána, který nyní chrání hrad. Vážně jsem z něho měl vítr, když stál ve dveřích. Spoustu zajímavých noclehů jsem zažil během pěšího putování do Vatikánu. Všechno je popsáno v mým knížkách Putování Hrocha, které spolu s dalšími dárky (jenž pomáhají), najdete na www.putovanihrocha.cz

Petr Hroch Binder
PutováníHrocha.cz

Nezapomenutelných nocí strávených na cestách jsem za těch více než pětadvacet let, co se cykloturistice věnuji, zažil bezpočet.

Ponejvíce pod stanem, ale i v mnoha nejrůznějších přístřešcích, svatyních, chýších, ba i barabiznách. Přeci jen však jsou některé, jež budu mít na mysli stále.

Tak třeba:
- v thajském bambusovém domečku, postaveném a ukotveném na vodě
- v australském Coober Pedy v asi šestimetrové podzemní ložnici
- v budhistickém chrámu v Nepálu
- mezi čínskými cestáři ve vojenském stanu (hangáru)
- u beduínů na Sinaji
- v katolickém kostele na Filipínách
- na americké vojenské základně v Japonsku
- ve vězeňské cele na policejní stanici v Pakistánu
- na tatami v J. Korei
- mezi bezdomovci v Armádě spásy v brazilském Porto Alegre
- v hamace na mexickém venkově
- v dilně na Manhattanu, v hasičské zbrojnici, v pekárně, v cykloopravně atd. atd.

Za nejpůsobivější však považuji noci strávené pod stanem. Namátkou:
- na tibetské náhorní rovině, ráno v obležení pasoucích se yaků,
- v tureckém Kurdistánu, přes noc napadlo půl metru sněhu
- na polynéském ostrově Bora Bora
- v argentinských Andách v Puente del Inca, na okraji někdejších horkovodních lázní apod.

Např. při poslední expedici Panamericana, má láska jsem pod tím plátěným přístřeškem strávil 152 nocí. Třeba:
- pod mostem Golden Gate v San Franciscu
- v poušti Atakama při pohledu na kometu McNaught (impozantní)
- v boxerském ringu
Výčet by mohl pokračovat, ale nechci již unavovat, takže na závěr asi ta nej. - národni park Tierra del Fuego - cíl cesty Alaska - Ushuaia více najdete na Panamericana.cz

Víťa Dostál
cestovatel a ekofarmář
ŠťastnáPlaneta.cz

V přírodě jsem na vandrech, výpravách, toulkách a expedicích strávil asi dva a půl tisíce nocí, tak kterou vybrat? Přemýšlím. Že by něco neobvyklého - noc v iglú, v záhrabu, v týpí na bizoní kůži nebo kdysi v jehlánku z celt vedle svého tříměsíčního syna? Nebo raději. ve stanu v Grónsku s výhledem na ledovec, pod širákem v Himálaji či na starém majáku na Korsice?

Už to mám! Nejkrásnější a nezapomenutelné jsou přece všechny české širáky v lese, když se člověk ráno probudí, nad sebou má koruny stromů, ranní paprsky slunce ozařují les a ptáci zpívají. Spousta lidí, kteří netáboří, nebo se od krásy přírody vždy neprodyšně oddělují stěnou stanu, nikdy nepozorovalo kmeny stromů pod úhlem, jaký je možný jen vleže, a nevědí, jaká je to krása. Za každý takový širák jsem velmi vděčný.

Jiří Macek - Čiksika
tramp, woodcrafter, cyklotramp a basista country kapely Paběrky

Jednu z nejhezčích a nejromantičtějších nocí, strávených v přírodě, jsem zažil v týpí. Tedy, i dříve jsem již v týpí spal, dokonce v mnoha týpí. Vždy ale šlo pouze o plachtu nataženou na kostru z tyčí a to bylo vše.

Tehdy jsem ale poprvé spal v týpí nadšených českých indiánů, kteří záležitosti okolo týpí a táboření v něm berou s velkou vážností a autenticitou. Uprostřed týpí hořel oheň a osvětloval okolní stěny plné dobových předmětů. Stíny tančily po válečném štítu s orlími pery, pomalovaném posvátnými symboly, po lenoškách z vrbových prutů, po zbraních, uložených v jelenicových vacích zdobených korálkovou výšivkou. Kouř z ohniště si pohrával s pírky dravců, zavěšených na bojovém kopí. Ze všeho okolo bylo možné cítit atmosféru krásy, harmonie a dokonalé stylovosti.Uvědomil jsem si to ohromné množství práce, stovky a tisíce hodin úsilí, které museli majitelé týpí vyvinout, aby vytvořili takovou nádheru. Nikde okolo nebylo nic, co by připomínalo naše století. Žádný spací pytel, žádný ešus, nic. Jenom jelenice, kožešiny, dřevo, sem tam nějaký kov. Vše bylo takové, jako v opravdovém indiánském týpí v 19.století. Ta atmosféra mne zcela pohltila. Nebyl jsem uprostřed Evropy na konci 20.století. Ocitnul jsem se o nějakých 150 let zpět, v samém srdci severoamerických plání.

Eagle-Eye
Eagle-Eye.cz
Indiáni.cz

Kromě hor je mým velkým koníčkem astronomie. Proto odpověď na tuto otázku je pro mne velice jednoduchá. Nezapomenutelná jsou nocování v Chile daleko od civilizace v Andách. Člověk v noci vyleze ze stanu a je součástí vesmíru. Všude kolem hvězdy a úchvatná Mléčná dráha ustřižená jak nůžkami obzorem. Tento pocit již ve větší části světa nelze zažít, v Evropě již vůbec nikde, protože lidé naprosto nesmyslně zničili hvězdné nebe umělým osvětlením, které místo aby lidem svítilo pod nohy svítí jim přímo do očí a do oblohy.

viz zde

Miloslav Druckmüller
cestovatel, fotograf, matematik zabývající se počítačovým zpracováním obrazu

Která noc v přírodě byla pro mne nejzajímavější, nejdobrodružnější, nebo nejkrásnější? To jste mne opravdu zaskočili. Na to neumím odpovědět.

Každá noc v přírodě pro mne byla a stále je zajímavá, dobrodružná a krásná. Ať už je to na trempu u táborového ohně s partou dobrých kamarádů za zvuků kytar a šumícího lesa, nebo v africké buši kde noční ticho ruší nekonečný koncert cikád, či hluboko v papuánské džungli u "primitivních" domorodců při jejich nádherném zpěvu. Překrásné jsou i mrazivé noci ve stanu ve vysokých horách, nebo za polárním kruhem.

Každá noc v přírodě je zajímavá, dobrodružná a nekonečně krásná. A nemusíte kvůli tomu jezdit ani nikam daleko. Každý svou krásnou, zajímavou i dobrodružnou noc může zažít i u nás v lese. Na Moravě i v Čechách, stačí se vypravit i jen pár kilimetrů za město. Je to ten nejlevnější zážitek, který si můžete dopřát. V létě nepotřebujete ani stan, na zakrytí stačí deka a tu snad vlastní všichni.

Jenom komáři nejsou dobří společníci, aleproti těm se dá chránit...

Petr Jahoda
prezident Českého klubu cestovatelů
JahodaPetr.cz
PapuaTrekking.cz
ckc.cz

Jednoduchá otázka, ale těžká odpověď. Do paměti se mi vrylo mnoho nocování v přírodě. Každé bylo krásné, některá byla drsná, jiná zase neopakovatelná. Opravdu, těžko, těžko vybrat. K určitě nezapomenutelným noclehům bych zařadil loňský bivak pod Gvandrou Vostočnou na Kavkaze (oblast Uzunkol). Zažili jsme tady ve výšce okolo 2 700 m uprostřed noci teploty +13 °C. "Díky" této teplotě jsme se nikdo nevyspali, protože jsme byli vybavení do mnohem nižších teplot Ale zato jsem měl možnost vidět neuvěřitelnou Mléčnou dráhu s tisíci hvězd a jasně zářícími plynoprachovými mračny v souhvězdí Střelce, kde se nachází střed naší Galaxie. Pouhým okem jsem viděl to, co při českém světelném smogu často nespatřím ani v hvězdářském dalekohledu.

Nejdrsnějším byl asi zimní bivak v Západních Tatrách na Baranci, kdy v noci prudce klesly teploty na nějakých -32 stupňů pod nulou. A nebo bivak na Velké Fatře, kdy v noci kolem nás obcházel medvěd a dumal, nenašel-li by něco dobrého na zub? Mlsoun jeden. A nebo nocleh na Hardangerviddě, kdy během noci poklesly příjemné letní teploty hluboko pod bod mrazu a nasněžilo? A nebo nocleh na Západní Sahaře na obratníku, kdy jsme museli večer vytahovat svetry, ačkoliv přes den bylo hodně přes +40 °C? Opravdu těžko takto v rychlosti vybrat, neboť jak jsem napsal na začátku tohoto nesouvislého monologu: každý z noclehů v přírodě či v divočině je jedinečný a krásný. Ovšem jen pro toho, kdo má přírodu rád :-))

Otakar Brandos
editor Treking.cz

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.