outdooring.cz / Outdoor články / Maroko - země pouští a hor

Doporučujeme:

Maroko - země pouští a hor

O Maroku si povídáme s Petrem Ondříkem, který návštívil tuto severoafrickou zemi pouští, hor a mátového čaje na přelomu roku 2006 a 2007.

maroko-zeme-pousti-a-hor1

Odpočívající berberský velbloudář - průvodce v okolí Tagounite.

Jak jste do Maroka cestovali?

Letecky s nízkonakladovkama z Prahy přes Londýn do Marrakeche a zpátky po ose Fes – Londýn – Brno. Pokud si ovšem nezajistíš letenku s nekolikaměsíčním předstihem, pak stojí stejně jako s běžnou leteckou společností a narozdíl od běžných společností neexistuje návaznost spojů, takže se cestování pěkně protáhne.

Maroko je prý zemí vysoké kriminality a levných taxíků. Co je na tom pravdy?

Ke kriminalitě můžu říct jedině to, že my jsme se cítili relativně bezpečně, nikdy jsme nezažili ani pokus o odcizení čehokoliv z batohu atd. A to jsme hodně cestovali, často i přes noc, s batohy často na střeše autobusu nebo v zavazadlovém prostoru kam stále někdo lezl, tak jak na dlouhé cestě lidé přistupovali a vysedali. Na tržnici v Marrakechi jsme zažili zatčení malého prcka - zloděje tajným policistou. Nicméně hned vedle policisty prodavač pomerančové šťávy kouřil marihuanu a ani jeden z nich s tím zjevně neměl problém. Místní docela hodně kouří kromě tabakových cigaret také marihuanu nebo hašiš. Každý den nejméně třikrát mi v Marakechi někdo nabízel hašiš… Maroko je plné policistů v civilu, kteří rádi a často používají píšťalku ke sjednání pořádku kdykoliv a kdekoliv. Marocká policie má špatnou pověst pro asi trochu drsné pracovní metody a místní se ji opravdu bojí.

maroko-zeme-pousti-a-hor2

Poslední přípravy před štědrodenní cestou off-roadem do pouště poblíž alžírských hranic.

Na místě jsme se přesouvali místními autobusy a grand taxi. To jsou velmi staré ale přesto spolehlivé osobní mercedesy vždy stejné barvy pro každé město. Je li grand taxi plně naložený - to je 6 osob plus řidič, může se jet. Taxi vychází stejně jako autobus i na velké vzdálenosti. Když jsme vyrazili s Hrachem a Tomem na jeden celý den k vodopádům na úpatí Atlasu asi 100 km vzdáleným od Marrakeche vyšlo nás grand-taxi na celý den (řidič na nás čekal) celkem na 400 dirhamu, 1 dirham je cca 2,50 Kč. Chce to ovšem ocelové nervy, hroší kůži a herecký talent na smlouvání. Ve městech jezdí malé fiaty všechny stejné barvy – petit taxi.

Co počasí?

Teplo a pohoda. Příjemných 20 až 25°C, vytrvale skorojasno. Jednoho dne ve vesnici Merzouga ležící na okraji pouště na severovýchodě Maroka se mě místní Berber ptal jestli mi není zima jenom v lehkém tričku zatímco on mi ukazoval že má na těle čtyři vrstvy oblečení a na nohou dvoje podvlíkačky a ještě kalhoty. Nicméně k tomu jen pantofle a žádné ponožky, tak nevím... V létě tam mívají v Marakechi až 48°C ve stínu, tady to musí být ještě horší, takže ten rozdíl kolem 30°C je pro ně už opravdu zima. Proto jsme se do Maroka vydali v prosinci, kdy je tam počasí na poušti pro středoevropana nejsnesitelnější. Jinak třeba v Atlasu je to prý nejhezčí na jaře, kdy vše kvete a navíc na horách už není tolik sněhu.

Co arabská města?

maroko-zeme-pousti-a-hor3

Duny v okolí vesnice Merzouga na jihovýchodě Maroka.

První dny jsme se aklimatizovali v Marrakechi, vřele doporučuju navštívit marakešské muzeum a Majorelskou zahradu – jsou to takové oázy klidu uprostřed toho bláznivého a hlučného arabského světa. V medině – starém městě plném úzkých uliček, stánků, krámků s čímkoliv od orientálních šátků přes zeleninu, řeznictví až po koberce tě každou chvíli někdo osloví a nabízí ti cokoliv včetně čaje, jídla, ubytování, djelaby (kaftan), tetování henou nebo třeba hašiš. Pokud se nenaučíš slušně ale razantně odmítat, tak nikam nedojdeš. Místní jsou po10ti minutách tvoji „best friends“ – holt Marrakech už taky zasáhl turistický boom a všechny negativní jevy, které to přináší. Zdaleka to ale prý není takové jako v Tunisu nebo Egyptě. Zatím.

Na Náměstí mrtvých - Jamma El Fna se v Marrakechi odehrává veškerý život – je tu spousta stánků se sušeným ovocem, čerstvou pomerančovou šťávou a vším možným. Večer se náměstí promění v obrovskou restauraci pod širým nebem a všude kolem jsou muzikanti, vykladači osudu, věštkyně, krotitelé hadů a opic, prodavači vody, vypravěči pohádek. Arabský svět má rád vyprávění, příběhy, pohádky, takže to neposlouchají jenom děti, ale všichni. Vidíš ohně a uhlíky, kuchaře, nahaněče a lidi posedávající kolem stánků.

Kromě Marrakeche jsme navštívili také Fés nebo Quarzazat a spoustu dalších menších měst a vesnic.

maroko-zeme-pousti-a-hor4

Pohoří Vysoký Atlas a visutý most v údolí Ourika.

Fés – město jehož medina plná louhem zapáchajících koželužen je zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Asi proto, že v uličkách starého Fésu se najednou ocitáš o pět století zpátky a ty domy skutečně stojí již od středověku a není problém se v tom bludišti téměř ztratit. Ve Quarzazatu a okolí jsou exteriéry, kde se natáčel Gladiátor a Asterix a Kleopatra. Náš společník Said si v těchto filmech zahrál jako komparsista.

Muslimové nepijí alkohol. Vážně se muži scházejí k diskuzím v čajovnách?

Jojo, přesně tak. Maroko je země mátového čaje. Čaj se dělá z čerstvé velmi aromatické máty a příšerného množství cukru. Přímo do konvice ti dají čerstvé lístky máty a do toho odseknou z cukrové homole pořádný kus cukru. V Maroku je velmi populární evropský fotbal, zejména anglická a francouzská liga. Viděl jsem jednou takhle ve Fesu zahrádku před restaurací plnou mužů sledujících v televizi fotbal a před každým stála na stole sklenice mátového čaje s čerstvými lístky máty uvnitř. U nás by to byl půllitr piva. Jinak co se týče alkoholu, někteří lidé, které jsme potkali mají k alkoholu zcela jiný vztah než nařizuje islám. Vlastně nejlepší večírek v Maroku jsme zažili na kraji pouště ve společnosti jednoho Holanďana Gusse, berbera Saida a tří Arabů u výborné moravské slivovice...

Jak jste se v Maroku domlouvali?

maroko-zeme-pousti-a-hor5

Štědrý večer na poušti plný pohody, arabských písní a rytmů.

Maroko je původně francouzská kolonie. Domluvíš se tam teda dobře francouzsky, ale konečně už by měli přepisovat všechny papírové průvodce, kde se vždycky píše, že anglicky se tam nedomluvíš. Teď už zvláště obchodníci a mladí lidé pochopili, že když budou umět anglicky, tak dobře prodají. Francouzština je ale po arabštině druhý úřední jazyk a učí se jí všichni už na základní škole myslím že od třetí třídy. Jinak dvojjazyčné nápisy - nejen arabské, ale i francouzské - nám většinou usnadnily orientaci.

Kde jste spávali?

Spali jsme jednak v malých a levných tradičních arabských hotelích, které mají často nenapodobitelnou orientální atmosféru – arabesky, pestré dlaždice, otevřený dvůr, pavlače, ornamentální mříže a zábradlí... Někde se dá spát i na ploché střeše odkud máš krásný výhled na medinu – starou část města. Noc v hotelu běžně stojí kolem 30 až 60 dirhamů, což je asi 80 až 150,- Kč. Dá se tam i osprchovat, není to většinou žádný luxus, ale mají svoji cestovatelskou atmosféru. Já bych v orientu nemohl spát v hotelu západního typu. Měl bych pocit, že z té země utíkám na noc do bezpečí západního stylu a vlastně ji vůbec nepoznám. Spali jsme také jednou v rodině u Berberů ve městě Quarzazate. Jinak vlastní stany, nebo prostorné stany místních Berberů nebo Arabů na poušti které ovšem běžně neobývají, mají je tam pro individuální turisty a cestovatele.

maroko-zeme-pousti-a-hor6

Táboření na dunách v okolí Merzougy.

Když jsme jednou spali u našeho berberského kamaráda-průvodce Saida doma, měl večer velký problém jak nás poskládat v malém pokoji podle dobrých mravů. Muž spí vedle své ženy, ale ne vedle cizí. Takže nás osm – čtyři kluci a tři holky, to byl pro něj neřešitelný oříšek. Mimochodem Said si zahrál kdysi v komparsu ve filmu Gladiátor a taky Asterix a Kleopatra, které se oba točili v exteriérech v okolí Quarzazatu.

Jak se Vám líbilo v horách?

Vysoký Atlas jsou nádherné a vysoké hory, které se údajně podobají předhůřím Himálaje. Asi to bude pravda, protože se tady točilo několik filmů odehrávajících se v Himálájích , třeba film Kundun o Dalajlámovi. Nejvyšší hora Jbel Toubkal je vysoká 4.167 metrů nad mořem, ale hory nebyl náš cíl. Nejvíce času jsme trávili na pouštích.

Takže pouště...

Z Marákeše jsme se přesunuli místním autobusem přes Vysoký Atlas do pouštních oblastí na jih od Atlasu. Dva dny jsme strávili s partou Berberů a jejich velbloudy, dva dny potom s další arabskou partičkou s džípem na velkých dunách a tři dny jsme se toulali sami se stanem v poušti v okolí vesnice Marzouga.

maroko-zeme-pousti-a-hor7

Tradiční dopravní prostředek - velblouda využívají dnes většinou jen turisté. Jinak je ale velbloud dobrý na vlnu.

Štědrý večer jsme strávili uprostřed pouště jen pár kilometrů od hranic s Alžírskem v krásných velkých stanech, s koberci na podlaze ve společnosti několika našich arabských společníků. Naše kamarádka Dáša k úžasu všech vytáhla svíčky, cukroví, zlaté jmelí a dokonce i malý vánoční stromek, ale z opravdových větviček a všichni dostali malý dáreček - cukroví. Naše společníky zajímalo úplně všechno, nechali si překládat koledy a zpívali taky vlastní arabské a berberské písně za doprovodu bubnování do prázdných plastikových barelů na vodu.

Na štědrý večer jsem na poušti zažil taky absolutní ticho – nešumí tam žádná tráva ani stromy a v noci je navíc úžasná hvězdná obloha. Tady jsi zvyklý na kopce, hory, nebo stromy které ti brání ve výhledu, ale tam se hvězdná obloha rozprostírá úplně všude okolo tebe, obzor je tam vlastně velice nízko. Je absolutní tma a hvězd je tam mnohem víc, protože nejsou rušeny žádnými světly z okolních měst a vesnic jako u nás. Měsíc tam opravdu jakoby leží tak jak to bývá malováno na obrazech nebo na různých symbolech.

Ještě jeden těžko uvěřitelný zážitek se nám stal na Štědrý večer. Když jsem se byl projít po výborné štědrovečerní večeři – tajin - do okolí našeho tábora, tak jsem na obloze nad východním obzorem pozoroval asi jednu minutu přibližně od jihu k severu letící a zářící předměty. Určitě nešlo o meteory. Tohle letělo mnohem pomaleji a zářilo intenzivněji. Meteor zazáří na zlomek vteřiny, tohle trvalo asi minutu. Připomínalo to televizní záběry zániku vesmírné stanice MIR...tak možná nějaké jiné kosmické smetí...nebo betlémská hvězda :-)

Pouště jsou velmi málo obydlené, původní obyvatelstvo Tuaregové a Berbeři byli postupně od 7.století vytlačováni ze svých území Araby. Dnes dokáží žít asi víceméně bez potíží vedle sebe...

Co život na poušti? Potkali jste nějaká zvířata?

maroko-zeme-pousti-a-hor8

Máte-li malý stan, můžete v oázách přespat v podobných daleko prostornějších stanech, jako tady v oáze Tagounite.

Žádné zvíře jsme v poušti neviděli, ale podle množství stop zvláště po ránu kolem stanů je vidět, jak poušť žije, jak těch zvířat je tam hodně. Viděli jsme spoustu stop hlavně malých hlodavců, kteří šmejdili kolem našich stanů, zvědavci. Když jsme stanovali, v noci byla docela zima – asi tak k nule, takže písek byl ráno studený tak, že se po něm bosky jít nedalo.

Byli jste ještě na nějakých zajímavých místech?

Určitě... berberské městečko Azrou na jih od Fesu je známé díky tomu že v okolních kopcích žijí opice, my ale neměli už dost času a museli jsme cestovat dál. Místní trhy se vším možným zbožím, obchodníci s koberci jsou moc milí, narozdíl od rušných měst zasažených turistickým ruchem. Pohodová atmosféra tohoto městečka v horách s cedrovými lesy úplně vyzývá k tomu dát si někde na náměstí na zahrádce kávu, nebo mátový čaj a kochat se pohledem na pouliční ruch, nádhernou mešitu, platany lemující ulice... atmosféra skoro jako někde na jihu Francie. Tady je francouzský koloniální vliv patrný velmi silně.

No a město Fés, to je kapitola sama pro sebe. Pro nás tedy srážka se středověkem. Bydleli jsme opět v medině – starém městě, jehož uličky se od středověku pravděpodobně moc nezměnili. Přijeli jsme do města právě v předvečer svátku obětí. Od rána 31.prosince v celém Maroku nikdo nepracuje, každý se věnuje své rodině a doma zabíjí ovci. No a večer a následující den v úzkých uličkách potkáváš děti jak pálí na ohních hlavy obětovaných ovcí. Ten zápach před kterých se nedá nikam utéct se nedá schovat. Tento svátek trval tři dny a každé ráno v pět hodin začal muezin ze sousední mešity zpívat nějakou báseň kterou četl až do šesti.....

Jinak Fés je proslulý již od středověku jako významné centrum vzdělanosti... madrasy – náboženské univerzity v Maroky stály dávno před vznikem prvních univerzit v Evropě a díla mnohých arabských myslitelů se vydávají dodnes... Medina ve Fésu je plná nádherných památek, mimo již zmíněné madrasy, třeba mauzoleum zakladatele Fésu Moulaje Idríse II. a další...

Uprostřed spleti uliček lze ve Fésu najít koželužny, kde se kůže zbavují srsti, vydělávají se a barví, než se z nich po náročném výrobním procesu, který se od středověku téměř nezměnil, stanou překrásné kožené výrobky prodávané nejen po celém Fésu...

petr-ondrik-portret2

Petr Ondřík

1974, žije v Brně, v "civilu" oční optik - optometrista.
Procestoval křížem krážem milovaný ostrov Korsiku, nesčetněkrát slovinské Julské Alpy, nebo na jachtě ostrovy v Jónském moři.
Od r. 1998 ze svých cest dělá fotoreportáže.
email: kwakin (zavináč) seznam (tečka) cz

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.