outdooring.cz / Outdoor články / Höllengebirge - jarní přechod Pekelných hor

Doporučujeme:

Höllengebirge - jarní přechod Pekelných hor

Náhorní plošina Höllengebirge spadající zejména k severu strmými vápencovými stěnami, tvoří jakousi kamennou podkovu zasazenou mezi průzračná Solnohradská jezera. Höllengebirge znamená v překladu "Pekelné hory" a těmi opravdu jsou. Zejména potom v letních měsících kdy na krasové plató žhne slunce. Přechod pohoří Höllengebirge není nijak technicky náročný, avšak pokud ho absolvujeme bez kompromisů celý, jedná se o skutečně výživnou túru.

hollengebirge1

Nad jezerem Traunsee.

Přechod pohoří zahajujeme za začínajícího parného dne v malebném městečku Ebensee, ležícího na jižním konci solnohradského jezera Traunsee. Cesta č. 4 se zprvu táhne poměrně mírně na sedlo mezi vrcholy Wimmers Berg a Helmes Kg., odkud začíná stoupat trochu prudčeji až k chatě Naturfreunde Hütte (1530 m). Část cesty vede nesmlouvavě po sjezdovce a celkově je tento výstup nějaký nekonečný. Chata je v tuto roční dobu uzavřená, nikde žádní turisté...je středa a sluníčko pere do zad, jak jen v květnu umí. Vytváříme si proto na terase chaty veškeré možné pohodlí. Po bouřlivé večerní debatě konečně uleháme do teplé noci.

Ráno vyrážíme opět za jasné oblohy směrem k vršku Feuerkogel (1592 m). Na tom je vystavěno celé lyžařské centrum, vede sem z Ebensee lanovka a bokem stojí několik chalup určených jako ubytovny. Všude se z okolních kopečků vinou sjezdovky, v květnu již díkybohu nefunkční. Sestupujeme, brouzdajíc asi v 15 cm sněhu (celková vrstva byla místy i přes 2 metry), do sedla Kranabethsattel. kde se dělí cesta. My pokračujeme po tyčemi vyznačené zimní cestě, která více méně kopíruje letní cestu č. 4. Částí trasy jenž nese název F. Haas weg podcházíme vrchol Alberfeld Kg. (1707 m) a postupujeme jakýmsi údolím ležícím na vrcholu plošiny, zvaným Edltal. Nekonečným postupem ve sněhu a v pekelné výhni docházíme do sedla pod vrchol Grosser Höllkogel (1862 m), který je zároveň nejvyšší horou pohoří. Výstup vedeme přímo po severním úbočí.

hollengebirge2

Grosser Priel (2515 m n.m.).

Na vrcholu je křížek a kniha zápisů, kde jsme se zvěčnili i my. Výhled na blízké Totes Gebirge, které byly ještě masivně zasněžené byl fascinující. Na jihozápadě vykukoval impozantní Dachstein s divoce rozervaným hřebenem Gosaukamm. Musím podotknout, že jsme nepočítali s takovým množstvím sněhu, který zde ještě ležel, a tak jsme velkoryse zanechali návleky doma ve skříních. Přechod byl proto drsný už jenom prošlapáváním v propadávající krustě natátého sněhu, která způsobovala četné odřeniny. Při sestupu z vrcholu jsem navíc, při zapadnutí mezi kleč, zlomil hůlku a dalších 35 km pokračoval pouze s jednou. Nicméně cesta pokračovala k chatě Rieder Hütte (1765 m - zavřená), kde jsme poobědvali a trochu nabrali síly. Slunce již bylo v tuto chvíli nepříjemné. Mimo terasu chaty před ním nikde nebylo úniku. Další postup cesty se ostře změnil k severu a nebýt tyčového značení, těžko by se hledal správný směr cesty.

Na plošině je všude plno škrapů, jeskyní a závrtů, a tak zde platí v zimním období, že opatrnosti není nikdy dost a chodit mimo cestu se nemusí vyplatit. Dále následoval travers kopce Brunnkogel (1779 m) a sestup na hlubokou planinu pod dominantní vrchol Grünalm Kg. (1821 m). Letní cesta ho překonává přímo přes vrchol, avšak zimní ho z jihu podchází, což bylo pro nás vysvobození. Vzhůru do sedla mezi něj a Pfaffengraben H. (1691 m) a už kloužeme prudce dolů do velmi nízko položené úžlabiny Pfafengraben (1354 m), která je zároveň nejnižším místem náhorní plošiny. Zde již z bot vyléváme decilitry vody a na pokraji psychického zhroucení se prodíráme klečí, místy až v 40 cm sněhu a vystupujeme tak pod vrchol Jagerkopf (1668 m). Zde míjíme odbočku na polanu Schaf Alm (vůbec jsme ji nenašli) a docházíme tak proti plánu až k chatě Hochlecken Haus (1574 m), odkud je slyšet rakouské bujaré veselí. Je sice již dost hodin, ale slunko ještě svítí, a tak popotahujeme cestu ještě asi 500 metrů od chaty na travnatou plošinku skrytou ve smrkovém porostu. Zde je ten pravý ideální bivak. Pod námi leží v hloubce zhruba 1000 metrů obrovské jezero Attersee, za ním o něco menší Mondsee. Na druhé straně se tyčí tři špice Dachsteinu. Zde není sníh, a tak vytahujeme pantofle a sušíme boty. Dobré jídlo a pití je jako odměna za dnešní 16,3 km dlouhou túru ve sněhu. V noci na břehu jezera krásně svítí městečko Steinbach am Attersee, kde je později vidět odpalování ohňostroje. Při oranžovém západu slunce nad horami, skutečně krásná podívaná.

hollengebirge3

Pohled na hory od jezera Vorg. Langbathsee (664 m n.m.).

Malinko si přispíme a ráno vycházíme již v teplých slunečních paprscích. Sestup je velmi strmý, zde na severu masivu je charakter hor zcela odlišný od jižní, mírné tváře. Celkově velmi dlouhý a orientačně trochu zmaštěný sestup nás stál mnoho času. Po několika hodinách tedy docházíme k parkovišti u Klausestube (700 m), z kterého pokračujeme velmi dlouhým stoupáním přes vrchol Hohe Lueg (980 m). Následuje sestup k nádhernému jezeru Vord. Langbathsee (664 m), které je jako zelený smaragd obklopený čelenkou vápencových hor. Promenádou podle vody docházíme k restauraci na začátku jezera, kde si dopřáváme pivko. Další průběh cesty nebyl již ničím jiným než utrpením. S nohami plnými puchýřů pochodujeme po asfaltce až do Ebensee (8 km). Cestou ještě míjíme příjemnou terásku. Za městem směrem na jihozápad nalézáme vhodné místo k přespání a brzy ráno vyrážíme domů.
Text a foto: Petr Drápalík
zakladatel a organizátor klubu Supervht
e-mail: supervht@seznam.cz
SuperVHT.com

hollengebirge4

Místy bylo opravdu ještě hodně sněhu.

hollengebirge5

Rieder Hütte (1760 m m.m.).

hollengebirge6

Pohled na druhou polovinu náhorní plošiny.

hollengebirge7

Dachstein a Gosaukamm.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.